úterý 30. července 2013

Jsem zpátky aneb snad budu tentokrát zase o něco úspěšnější ...



Prvně se chci omluvit všem mým čtenářům, kteří vydrželi a i po takové době (2 měsíce) si nyní přečtou můj článek a třeba začnou znovu sledovat můj blog a podporovat mě. Nikdo není neomylný a věřte, že teď se budu snažit s mnohem větším úsilím a odhodláním.

Nechci to nyní svádět na Zkouškové, už vím, že to není o Zkouškovém, ale je to o mých nervech, které ve stresu prostě jen nepracují, jak by měly. Když jsem před dvěma měsíci psala svůj poslední článek řešící mou snahu zhubnout, začínalo Zkouškové období a já nestíhala, každý den v práci, v pátek zkoušky, povinnosti doma, atd., atd., na blog bohužel nebyl čas, to by bylo teoreticky i v pořádku, kdybych si poté nenašla podporu v jídle (viz. má první fotka).

Na "dietě" jsem vydržela do 23.6. ... Teď tu asi 5 minut nevěřícně zírám do Diáře. Víte, proč? Poslední Zkoušku jsem měla 21.6., takže já o Zkouškovém období nepodlehla, já podlehla, až po něm ... Bylo to z celkového vyčerpání. Rozhodně by se to dalo řešit jinak a rozhodně se to mělo řešit jinak. Pravdou ale je, že téměř během celého Zkouškového období jsem vůbec necvičila, na to už mi čas doopravdy nezbýval.

A tak jsem si něco málo přes měsíc "užívala" jídel, kterých jsem se před tím s radostí vzdala - pizza, KFC, McDonalds, chipsy, zmrzliny, čokolády a spousta dalších věcí, do toho jsem byli na dokonalé dovolené ve Francii, kde jsem se tedy také rozhodně nijak nekrotila, pak jsem si potřebovala odpočinout po dovolené a včera mi došlo, že už se zase a opět cítím plně fit, a že nezdravá strava rozhodně nebude ta, která by mě mohla nějak výrazně podpořit A TAK JSEM ZPÁTKY!

Dnes si projdu takovým trochu "DETOX" dnem, hodně vody, ovoce a zelenina, trocha ryby a kuřecího masa. Opět si budu všechno zapisovat, opět začnu cvičit a opět chci být tou, kterou jsem byla před měsícem.

Snad jen - budu ráda za každou radu, kterou mí dáte, aby se takový výpadek znovu nekonal! Držte mi pěsti! Děkuji Vám!



P.S.: Poslední fotka je mou aktuální, tak nějak teď vypadám, za dobu výpadku jsem nabrala 3 KG, vážím tedy 78 KG! Teď si dávám o trochu "lehčí" cíl - DO KONCE ZÁŘÍ 2013 CHCI ZHUBNOUT TĚCH 8 KG A VÁŽIT KRÁSNÝCH 70 KG! 

pátek 26. července 2013

Další z mých premiér: Koprová omáčka s houskovým knedlíkem



Než mi přítel odletěl na služební cestu na Maledivy, přál si, abych mu uvařila koprovku (povedl se mi totiž na balkoně vypěstovat krásný, voňavý kopr) a vše, co k ní patří. Nebylo o čem diskutovat, 14 dní se neuvidíme, tak jsem se s radostí a láskou pustila do své první koprové omáčky a do svých prvních houskových knedlíků vůbec.

Moc jsme si pochutnali, láska prostě a jednoduše prochází i tím žaludkem.


Ingredience: 


hovězí vývar


800 g falešné hovězí svíčkové, 100 g slaniny, 1 mrkev, 1 petržel, 1/4 celeru, 1 cibule, petrželové nať, divoké koření (celý pepř, nové koření, bobkový list), olej, sůl, voda


koprová omáčka


150 g másla
, 1 cibule 
, 80 g hladké mouky
, hovězí vývar, 200 ml smetany
, mletý bílý pepř
, 2 hrsti čerstvého kopru, sůl
, máslo a žloutek na zjemnění, ocet a cukr na dochucení


houskové knedlíky


400 g hrubé mouky, 10 g droždí, 2 lžičky cukru, 250 ml mléka, 3 housky, 50 g másla, 2 žloutky, sůl


Postup: 


Den před samotnou omáčkou jsem si připravila hovězí vývar. Maso jsem si omyla, očistila, prošpikovala slaninou, osolila a opepřila. V hrnci jsem si maso osmahla na oleji, krásně ze všech stran. Maso vyjmeme a do hrnce vložíme na kusy (nemusí být nijak malé, spíše naopak) nakrájenou mrkev, petržel, celer, cibuli i divoké koření. Můžeme přidat trochu oleje. Zeleninu si také lehce osmahneme a pak k ní vrátíme i maso. Zalijeme si to vodou, záleží na Vás, kolik budete chtít mít vývaru, respektive omáčky, maso jsem měla téměř ponořené. Přidáme si i petrželovou nať, promícháme. Vaříme přikryté do měkka za občasného míchání. 


Maso vyjmeme, to budeme mít do koprové omáčky a vývar zcedíme. 


A máme tu další den. 


Jdeme hned na omáčku. Na másle si osmahneme na jemno nakrájenou cibulku, jen, aby nám trochu zesklovatěla. Cibulku zasypeme moukou a připravíme si světlou jíšku, kterou pak zalijeme ohřátým hovězím vývarem. Vaříme 30 minut. Nyní si omáčku přecedíme, vrátíme zpět do hrnce, přidáme smetanu, žloutek, máslo a samozřejmě KOPR, promícháme, povaříme, poté si omáčku dochutíme cukrem, octem (případně i ještě solí a světlým pepřem), to už záleží na chuti každého z nás. Omáčka je hotová. 


Během omáčky jsem tvořila i houskové knedlíky, které teď mám snad raději, jak bramborové. 


Housky si nakrájejte na malé kousky a osmahněte je na másle, aby nám pěkně chrastily. Do mísy nasypte mouku, udělejte si v ní důlek, do něj nadrobte droždí, to zasypte cukrem a nalijte tam část ohřátého mléka. Mísu zakryjte např. utěrkou a počkejte, než Vám vzejde kvásek. Až budete mít kvásek, přidejte zbytek mléka, žloutky, posolte a vypracujte si těsto. Do vypracovaného těsta ještě zlehka zapracujte opečené houstičky. Mísu opět přikryjte a nechte hodinu kynout. Poté si už jen vypracujte 2 houskové knedlíky a šup s nimi na 25 minut do vroucí, osolené vody. 


S knedlíky jsem si také uvařila prémiová vajíčka, která jsem pak také přidala do omáčky. 


Tak šup a uvařte si také koprovou omáčku, byla naprosto delikatesní. 



neděle 21. července 2013

Toulky jižní Francií aneb jak já to tam miluji ... (!) - V. část

MARSEILLE

Marseille je jedno z dalších měst na mém seznamu míst, která budu chtít navštívit ještě jednou. Na prohlídku Marseille jsme měli jen několik hodin a to byla chyba, je to krásné město, které potřebuje svůj čas. Viděli jsme sotva 1/3 částí Marseille, která za vidění stojí.

Marseille a Aix-en-Provence si jsou hodně podobná, žijí rušným životem ve stínu Paříže. Obyvatelé tam jsou velmi příjemní a v každé uličce narazíte na něco, co stojí za Váš pohled.



















SAINT-TROPEZ

Saint-Tropez jsme navštívili při zpáteční cestě, byla jsem plná očekávání, která se nevyplnila. Je to tím, že jsem obrovská milovnice ságy o četníkovi ze Saint-Tropez, doufala jsem, že budu mít podobné pocity jako při sledování těchto filmů, že si připomenu památku Louis de Funes ... "Gumový Louis de Funes" pro mě byl asi tou poslední kapkou!

Je to krásné přístavní městečko, to ano, ale vlastně je to jen jeden obrovský tahák na turisty - rozhodně nejdražší město, které jsme navštívili.











Toulky jižní Francií aneb jak já to tam miluji ... (!) - IV. část

CAMARGUE

Bylo to naše první francouzské moře a nejvíce jsme si ho užívali mezi 7mou, 8mou, 9tou hodinou ranní, měli jsme ho celé jen pro sebe.

Tady jsme strávili také dvě noci, v kempu La Brise. Kemp La Brise byl vůbec nejdražší kemp, který jsme navštívili a musím říct, že za tu cenu rozhodně nestál. Na druhou stranu to byl rekreační kemp určený převážně pro Francouze, kteří chtějí trávit letní prázdniny u moře. Byl to obrovský, neosobní kemp, kde péče o klienta byla minimální. V celém kempu nebylo jediného stínu, všechno tam působilo strašně smutně a vysušeně. Pokud to tedy bude jen trochu možné, ubytujte se jinde, zaexperimentujte, tady štěstí nenajdete.

To se týká jen hodnocení kempu, ve kterém jsme strávili doopravdy to nejnutnější minimum času, naším cílem byl národní park Camargue. Prohlédli jsme si z něj třicetikilometrovou trasu, kterou jsme projeli na kolech, která jsme si vypůjčili v Saintes Maries de la Mer. Park je nádherný a doopravdy doporučuji si ho projet na kolech. Jedno zklamání se přeci jen konalo - každý průvodce po Camargue láká na divoké koně, kteří by tam měli být ve volné přírodě, tomu už je ale dávno konec, koně jsou v této oblasti chování pouze na práci, ne zrovna v nejideálnějších podmínkách.
















CASSIS

VÍTĚZ! Titul nejkrásnějšího navštíveného městečka si rozhodně odnáší Cassis, je to menší městečko, položené nějakých 20 km od Marseille. Byli jsme tam ubytování v kempu Les Cigales (cikády v češtině), hmyz, který umí pořádně znepříjemnit život, ale nakonec jsme se s nim sžili a dokonce jsme si domů dovezli cikádovou pepřenku a slánku. Kemp rozhodně doporučuji, je to příjemný, rodinný, malý kemp, nejlevnější, který jsme navštívili, kde o Vás bude skvěle postaráno.

V Cassis jsme strávili dvě noci a pořádně jsme si to tam užili, poznali jsme celé městečko a na lodi jsme navštívili několik z Calanques - malé zálivy, které se nachází v okolí Cassis a Marseille. Užili jsme si i tamějšího moře.

Poslední den, možná i v poslední hodinu jsme zjistili, že Cassis v českém jazyce znamená černý rybíz ... A proč nás to tak zajímalo? Zamilovali jsme si tam zmrzlinu Cassis, která chutnala po černém rybízu, překvapivě.

Pokud pojedete celí nadšení do Marseille a budete mít nějaký ten čas navíc, tak rozhodně navštivte i Cassis a pokud mi věříte, jeďte rovnou do Cassis, nebudete litovat.